Jak se můžeme při léčbě traumatu poučit z přírody

Jediný krátký zahlcující zážitek může srazit normálně fungujícího člověka do propasti emočního a fyzického utrpení.

Proč se někteří lidé odrazí a navrátí z onoho „temného pokraje šílenství“ a jiní upadnou ještě hlouběji do „černé díry“ traumatu (nebo přesněji toho, co jej způsobuje), je pro moderní psychiatrii hádankou.

Somatic Experiencing® (SE)® je naturalistický přístup k chápání a léčbě traumatu, jejž Peter A. Levine vyvíjel posledních 40 let a který se vyučuje po celém světě a nyní i v ČR.

SE® je klinická metoda vycházející z pochopení, proč volně žijící zvířata nejsou traumatizována nebezpečím, které jejich životu běžně hrozí, zatímco lidé jsou naopak snadno zahlceni a traumatizováni. Naštěstí právě tytéž instinkty (a s nimi spojené mozkové systémy pro přežití), jež se podílejí na vytváření traumatických symptomů, mohou být zapojeny do transformace a léčby traumatu. Z terapeutického hlediska je tento „instinkt k léčbě“ a samoregulaci zapojen prostřednictvím uvědomování tělesných pocitů, které jsou v protikladu k pocitům ochromení a bezmoci, a které znovu nastolují odolnost, rovnováhu a celistvost.

Vzhledem k tomu, že reakce lidí na potenciální ohrožení se nesmírně různí, je obtížné identifikovat nebo klasifikovat zdroje traumatu. Většina lidí si trauma spojuje s událostmi jako je válka, násilí, extrémní fyzické, citové nebo pohlavní zneužívání, vážné nehody nebo přírodní katastrofy. I mnoho „běžných“ či zdánlivě neškodných událostí však může pro některé jedince představovat trauma. Například takzvané lehčí autonehody s „whiplash“ s sebou často nesou zmatení a vysilující fyzické, emocionální a fyziologické symptomy. Běžné invazivní lékařské a chirurgické zákroky (zvláště pokud jsou prováděny u vyděšených dětí, které jsou při uspání pevně drženy) mohou být hluboce traumatizující. Somatic Experiencing® používá základní prostředky (a „stavební kameny“), ale také pracuje rozdílně s různými zdroji traumatu. Mezi tyto různé kategorie spadá:

- Lékařské zdroje traumatu: hospitalizace, operace, invazivní lékařské zákroky, anestezie, popáleniny, otrava, ohrožení plodu a traumatický porod
- Nehody: pády, závažné nehody (včetně automobilových), poranění hlavy, poranění elektrickým proudem
- Dušení: tonutí, škrcení
- Útok: znásilnění, válka, pumový útok, fyzické zneužívání, přepadení, sexuální obtěžování, fyzické zranění, pobodání, střelné rány, napadení zvířetem
- Přírodní i lidmi způsobené pohromy: zemětřesení, požáry, tornáda, povodně, terorismus, odloučení od přírodního světa a společenství
- Hrůza: být svědkem nehody (zejména kdy je při ní krev, tělo na kusy), vidět někoho jiného, jak je zneužíván, znásilněn, zabit nebo mučen, zabít někoho nebo někomu ublížit
- Vývojové zdroje traumatu: zanedbávání, opuštění, ztráta a přetrvávající zneužívání
- Mučení, opakované znásilňování a systematické zneužívání

na rozdíl od kognitivních a emocionálně založených terapií (postupy „shora dolů“ se zaměřením nejprve na vhled a emoce a teprve druhotně na tělesné reakce na trauma) používá postup „zdola nahoru“. Zaměřuje se na mozkový kmen a jeho funkce pro přežití, jež nejsou pod vědomou nebo citovou kontrolou. Přístup k těmto systémům instinktivního jednání a excitace je umožněn prostřednictvím fyzických pocitů těla. Poznání a emoce jsou v praxi SE také zahrnuty, ale až jako druhotné neboli odvozené od fyzických pocitů při zpracování zdola nahoru.